Chapadla důvěry

24. ledna 2018 v 18:23 | Anex |  Sama
Je krásný mít někoho rád. Věřit mu. Být tu pro něj. A ještě krásnější je, když to ten druhý oplácí.
Co se ale stane v tu chvíli, kdy pouze jeden dává, druhý bere, a nevrací?

Nejdřív si toho nevšímáš, přes lásku nevnímáš chamtivost chapadel stahujících a vycucávajících tě jako houbu. Ale ty chapadla se obmotávají silněji a silněji a ty už nemáš šanci uniknout. Jak tě chapadla začínají mačkat, tak ty si začínáš uvědomovat bolest. Zezačátku je to jen mírný tlak, ale s narůstající intenzitou tě bolest víc a víc probírá do reality. Až jednou otevřeš oči a uvědomíš si, že z tebe skoro nic nezbývá. Nejhorší na tom ale je, že během té doby, kdy jsi stahován víc a víc, začínáš se s chapadly sžívat. Bereš je jako součást sebe bez které se nedá žit.
Proto odtržení tak bolí.
 

Monogamní společnost je out?

4. ledna 2018 v 21:42 | Anex |  Ve dvou
Oficiálně je statistika rozvodovosti nad 50%, ale podle mě je to číslo v realitě ještě vyšší. Jsme teda na určtym bodě vývoje společnosti, kdy pro nás přestává byt slib jedné osobě po zbytek života tím nejzásadnějším. Ať už jde jen o vztah, nebo pak tu vyšší metu - manželství. Proč si lidi něco slibují, když pak nemají tendence to dodržet. Většina kamarádů kolem mě má rodiče od sebe, já na tom nejsem jinak. A podle všech studií my, mileniálové, nemáme potřebu se vázat, co se týče vztahů, hypoték a třeba i země, kde budeme žít. Není teda jednodušší rovnou nic neslibovat, nebo se domluvit prostě jinak?
Já sama jsem se s tím setkala, srdci prostě neporučíš. Není to všechno jednoduchý, černobílý.
Tak jsem se rozhodla se s dvěma svými příběhy podělit. Dva zadaní chlapi, co mi zamotali hlavu a sami si ze svého závazku nic moc nedělali....

Je správný užívat si naplno?

7. prosince 2017 v 15:50 | Anex |  V noci
Vždycky jsem hrozně přemejšlela, co ty lidi na těch drogách vlastně viděj.
Vždycky jsem se jenom koukala jak nacvičenym pohybem nastrkujou precizně uříznutý brčka do svejch vyfoukanejch rypáků a zkušeně natahujou lajny chemickejch sraček.

fuj


Jeden byt, jeden pokoj, jedenáct lidí.
Tak by se dala charakterizovat kalba u felláků v centru města.
Ale pouze zvnějšku. Co se děje za červenými záclonami je pro obyčejnýho smrtelníka nepředstavitelný.
Když se tahle smečky vyplazí do čtvrtýho patra a s radostným uspokojením usedne na obrovskou rozkládací postel, která vypadá, jak kdyby zažila koncentrák, je večer jasnej. Rozhodně se tam nikdo nikdy neplahočí s prázdnou. O chlast neni nouze. A nejen o to.
Takzvané předkaly pro felláky znamenají to, co průměrný člověk na párty vypije za večer. S celou třídou kamarádů.
Rum se netočí po panácích, ale po litrech a brzy se jich po miniaturním bytečku valí víc než dost.

Řeknu to takhle, dokud se lidí bojí, tak je to dobře.
Jakmile se bát přestanou, je to v prdeli.
 


Sex s láskou či bez lásky?

6. prosince 2017 v 21:57 | Anex |  Ve dvou
Nedávno po pár sklenkách (ok, tak flaškách), jsme rozproudili celkem zajímavo debatu.
Jak je to vlastně se sexem a citama u mužů a žen? Kde je ta hranice, kdy se z čistýho sexu stává něco víc?
My jsme si vybrali takový tři základní kategorie:

1) NEZÁVAZNÝ SEX
Čistě sexuální vztah, kdy jeden od druhého nic nečeká. Netráví spolu volný čas a v sobotu ráno si jde každý po svém. Může nastat jednou či opakovaně.

MUŽI
Častější typ "vztahu" než u žen. Muži dokáží lépe oddělovat city a pouze uspokojovat své potřeby. Nemají tak často potřebu se vázat a přecházet až k bodu 3.

Proč se neprobouzíš?

7. listopadu 2017 v 23:30 | Anex |  Oni
"Val, vstávej, je ráno! To byl ale včera večer co?" Zachichotala jsem se a otočila jsem se na svou kamarádku.
"Notáák, nebuď jak medvěd v zimním spánku.."
Chytla jsem ji za rameno, abych si ji k sobě otočila. Byla úplně studená.

Důvěřuj, nebo prověřuj?

5. listopadu 2017 v 23:27 | Anex |  Ve dvou
Jak funguje láska? Asi neni uplně dobrý kontrolovat svýho miláčka, kamkoliv se hne. Jsem proti čtení SMSek z mobilu a lezení na facebook. Jelikož se mi to jednou vymstilo. Ale pak už je jen otázka, čí to teda byla chyba. Jak moc můžeme svýmu partnerovi věřit? Je správný ho jednou za čas zkontrolovat (jen tak pro jistotu)?
Tenhle vnitřní boj sama se sebou jsem těžce snášela před pár rokama.

Byla jsem fakt zamilovaná jen jednou. Bylo mi 17 a byla to ta největší láska. První kluk, kterýho jsem představila doma. Paradoxně naše bydliště od sebe byly vzdálený před 250 kilometrů, takže jsme k sobě museli jezdit na delší dobu. Což po mě bylo nepředstavitelný. Aspoň ze začátku. Do mýho puberťáckýho klidu (a bordelu v pokoji) najednou přišel vetřelec. Mně se vlastně tenhle kluk zezačátku skoro vůbec nelíbil. Ale zanechal mi nakonec tka velkou stopu v srdci že její otisky tam zůtanou do konce života.

Poznali jsme se na brigádě v létě. Pořád kolem mě kroužil jak vesmírná družice. Ze začátku mě to dost otravovalo.
Potetovanej, nakrátko ostříhanej fotbalista. Pffffff.

Nakonec jsem se nechala ukecat.

Bylo to nejkrásnější, a zároveň nejšílenější rok v mym životě. Tolik emočních ups and downs, kolik jsem si prožila za tu dobu...

Další články


Kam dál