Červen 2015

Kluk, který nejí

22. června 2015 v 10:35 | Anex |  Oni

Ana - kluk

Vždycky jsem si myslela, že se tenhle problém týká jenom holek, nebo především jich.
Když jsem se koukala na statistiky a viděla tam to procento kluků, kteří se s tímhle problémem potýkají, poměrně mě to překvapilo.
Znám spousty kluků, kteří jsou hubený jak tyčky a přitom se pořád cpou. V tom mají na rozdíl od nás holek výhodu, protože zakulacování ženskýho těla je přirozenější. A tady právě nastává ten problém. U kluků
se to poznává snad ještě hůř, než u holek. A taky mi to v tomhle případě tak dlouho trvalo....



Proč zrovna ty ?

10. června 2015 v 22:49 Oni

Mám tě ráda, tati...

Nikdy si nevážíme věcí, dokud se neukáže, že o ně můžeme přijít, nebo o ně dokonce opravdu přijdeme.
Nevážíme si zdraví, rodiny, střechy nad hlavou a všeho, co nám přijde zcela normální.
A jakmile se něco stane, tak nás to zasáhne hluboko do srdce a my si uvědomíme, o co všechno vlastně můžeme přijít...



Nejkrásnější hvězdy

3. června 2015 v 23:02 | Anex |  Ve dvou

Bylo nebylo, jednou na kempu...

Už nějakejch pár let jezdim na jeden moc fajnovej kemp. Jsme tam docela fajnová parta a všichni mladý.
No a co se děje, když se spojí spousta mlaďochů, nadrženejch z léta, alkohol a odlehlá prostora?
Ano, správně - Neskutečná kalba!

No, tak odkud mám začít?
Asi od začátku. Jsem hroznej hecař a když jsem tam poprvý přijela, tak všichni huhňali, že my pražáci neumíme pít, že hned ležíme pod stolem a nic nedokážem. To bych nebyla já, kdybych se jim nepokusila dokázat opak.
A světe div se, poměrně se mi to dařilo.


A tak jednou po takový párty, kdy se většina lidí odbelhala se třema promilema v krvi do postele a zbyli tam jenom chudáci barmani, do kterejch jsem nalejvala jejich vlastní Tullamorku stala taková věc.

Klepač

3. června 2015 v 22:20 | Anex |  Oni

Vždycky mě přitahovali lidi, který měli nějakej problém. Asi proto, že mám nějakej syndrom Matky Terezy a snažim se jim pohámat. Jenže ejhle, ono to neni vůbec jednoduchý. A u fakt ztracenejch případů nemůžeš počítat s jakymkoliv feedbackem, nějakou vřelostí nebo snad poděkováním.
Sice se sem tam najde nějaká ta výjimka, ale to spíš vyhraju sportku, než se dočkám láskyplný reakce.

No a jsou případy lehký, těžký, a pak úplně ztracený.
Kolikát si říkám, co z toho života ty lidi vlastně maj, když se ani nesnaží přemejšlet nad tim, že by ho teoreticky mohli nějak zlepšit.

A o jednom z nich ti tu chci vyprávět. A je to dost smutnej příběh...

Nesnesitelná těžkost bytí

3. června 2015 v 21:39 | Anex |  Sama
Taky se ti někdy stalo, že celý dny sedíš a přemejšlíš, jestli se tvůj život ubírá správným směrem?
Jestli má to, že tu jen tak přežíváš vůbec nějakej smysl...


Můj největší problém je nají něco, co bude mým hnacím motorem vpřed.
Něco, co mě bude naplňovat a budu dokonale šťastná.
Bez chlastu, cigár, pilulí a hulení.

Protože čím jsem starší, tím to je víc nahovno.
Víc toho člověk řeší, víc nad všim přemejšlí...Najednou je všechno na tobě a ty musíš všechno zařizovat a řešit.
Jenom si vzpomeň na to, jak to bylo dřív krásný, když za tebe všechno dělali rodiče.
A to jsem se já blbá na tu dospělost hrozně těšila.

Pokud, můj milý čtenáři (čtenářko), ještě užíváš krásnou slast a nevědomost dětského (či puberťáckého) bytí,
tak mi věř, že to jsou nejkrásnější chvíle života.
Pokud už ne - no jedeme v tom společně.

(V)okno

3. června 2015 v 18:19 V noci
Pojeď, nebude to tak strašný. Oni jsou normální.
No nevim, jestli brát drogy a opíjet se každej víkend je normální.
Ale prosimtě, to bude v pohodě.
Party Window

Přehrávám si tenhle rozhovor v hlavě, když skopávám z cizí postele dost nechutnýho týpka, kterej se hrabe v mojí kabelce. Za hlasitýho remcání kontroluju, jestli mám všechno.
Hm, paráda. Kde to jsem? A co to je za lidi?


Beru si kabelku a procházím malinkatou chodbou ve které se tísní osm lidí. Všude kolem je spousta rozbitejch věcí. Židle, skleničky a hele, dokonce i nějaká starožitná váza. Připomíná to ti trošku postapokalyptický místa z Walking dead.
Fuj, dokonce objevuju i něco, co vypadá jako něco krev nebo je to nebo je to tak sto let prošlej kečup? Dokonce to i tak smrdí, a to už je co říct. Za tenhle čmoud by se nemusely stydět ani všechny komíny Temelína. Rozhodnu se přidat trošku kouře do party a zapálim si cigáro. No co, tady se jich všude válí spousta.
Na to, že jsem sem dorazila s deseti kamarádama, tak tu teď vidím asi patnáct uplně neznámejch týpků.
Paráda, to jsem to zas jednou vymňoukla.Tak se aspoň pokusím najít majitelku bytu.
Ups, blbý dveře.
Tak tohle jsem zrovna vidět nechtěla.