Nejkrásnější hvězdy

3. června 2015 v 23:02 | Anex |  Ve dvou

Bylo nebylo, jednou na kempu...

Už nějakejch pár let jezdim na jeden moc fajnovej kemp. Jsme tam docela fajnová parta a všichni mladý.
No a co se děje, když se spojí spousta mlaďochů, nadrženejch z léta, alkohol a odlehlá prostora?
Ano, správně - Neskutečná kalba!

No, tak odkud mám začít?
Asi od začátku. Jsem hroznej hecař a když jsem tam poprvý přijela, tak všichni huhňali, že my pražáci neumíme pít, že hned ležíme pod stolem a nic nedokážem. To bych nebyla já, kdybych se jim nepokusila dokázat opak.
A světe div se, poměrně se mi to dařilo.


A tak jednou po takový párty, kdy se většina lidí odbelhala se třema promilema v krvi do postele a zbyli tam jenom chudáci barmani, do kterejch jsem nalejvala jejich vlastní Tullamorku stala taková věc.


Měli jsme tam jednoho pracovníka, Rendyho, kterej byl v o 15 let starší než většina z nás. Ale moc fajnovej. Jedinou jeho dost prekérní vlastností bylo, že se ti dokázal dostat do hlavy. A jak tě tak ožíral a valil do tebe x hodin, tak přes jeho průměrnej vzhled dostal do postele dost holek. A vsadim se, že by dostal i TEBE.

No a abych se vrátila zpátky k onomu večeru...
Tak se mi podařilo vylejt barmany tak, že se pomalu plaili po čtyřech, uklidila jsem za ně bar a začala zvedat židle, když v tu chvíli dorazil na ono místa právě náš starší kamarád. A vypadal fakt nešťastně.
Štrádoval si to přímo za bar, kde sebral flašku jablíčka a dva panáky. V tu chvíli jsem si svejma tvrdejma játrama nebyla tak uplně jistá.
"Seš kámoška?"
Opatrně jsem pokývala hlavou.
"Tak pij."
Tak jsme do sebe mlčky lupali jeden panák za druhym, a až když byla půlka láhve v nás, tak jsem se ho odvážila zeptat, co se to vlastně děje.
"Máš mě ráda aspoň ty? Jestli jo, tak pojeď se mnou a na nic se neptej."
Nasedli jsme do auta a vyrazili z civilizace směrem do hlubokýho lesa. Nejsem strašpytel, ale měla jsem teda trochu nahnáno. Za naprostýho mlčení jsme jeli dál a dál do útrob lesa. Postupně se cesta začala zvedat a po čtvrthodince jsme konečně vyjeli na otevřené prostranství.

Nikde ani noha, absolutně žádnej závan civilizace, žádný světla, domy, nic...absolutní ticho a nádherná příroda.
Zatímco jsem se rozplývala, Rendy vytahoval z auta obrovský množství peřin. A flašek.
A tak jsem si ležela na pěti peřinách, koukala se na nejkrásnější hvězdy na světě, povídala si s člověkem, kterýho mám ráda. Pila, kouřila a smála se. A bylo mi nádherně. Všechny starosti byly pryč. V ten okamžik jsem byla opravdu šťastná.
A nechápala jsem tu holku, kvůli který byl Rendy tak smutnej. Nechápala jsem, že si mohla nechat ujít takovouhle nádheru.

P.S. Ráda bych se dodala, že to byla noc plná žhavýho sexu, ale nemůžu tolik mystifikovat. To zas někdy příště ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama