Proč zrovna ty ?

10. června 2015 v 22:49 |  Oni

Mám tě ráda, tati...

Nikdy si nevážíme věcí, dokud se neukáže, že o ně můžeme přijít, nebo o ně dokonce opravdu přijdeme.
Nevážíme si zdraví, rodiny, střechy nad hlavou a všeho, co nám přijde zcela normální.
A jakmile se něco stane, tak nás to zasáhne hluboko do srdce a my si uvědomíme, o co všechno vlastně můžeme přijít...



Bylo krásné slunečné dopoledne a já jsem se s nechutí sunula rychlostí šneka na zkoušku. Nebo spíš vlastně přezkoušení s tim, že doufám, že mi to tak nějak projde. No co, první pokus, ještě další dva. A jak říkají moji spolužáci - zkouška je od slova zkusit. Na dvorku se srazím s jednou mou spolužačkou, která má čirou náhodou stejnou cestu.
"No čáu, já se z toho poseru, umíš něco?"
"Ne, vůbec. Myslíš si, že jsem byla jinde než v hospodě? A to jsem se chtěla celý týden, učit, ale...." pokračuje ve svém monologu a já její historky pouštím jedním uchem tam, druhým ven. Stejně je to furt jedno a to samý.
Zabrní mi kabelka.

-Máma-
Co mi asi tak může chtít? Asi co budu chtít k obědu, nebo jestli s ní zase pojedu na nějakej pitomej výlet na kola...
zvedám telefon.
"No? Co potřebuješ, čekám na zkoušku," zabručim otráveně.
"Táta leží v nemocnici. Měl infarkt. Dojeď tam co nejdřív. Jsem na cestě..."

pííp.

Srdce mi buší jak o závod, ruce se mi třesou, a mobil mi začíná vyklouzávat z rukou.
Jak je tohle možný?!
Proč?!
Proč zrovna můj táta, vždyť je relativně mladej, nepije, nekouří,....
Nechápu

Z oka mi padá jedna jediná slza.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama