(V)okno

3. června 2015 v 18:19 |  V noci
Pojeď, nebude to tak strašný. Oni jsou normální.
No nevim, jestli brát drogy a opíjet se každej víkend je normální.
Ale prosimtě, to bude v pohodě.
Party Window

Přehrávám si tenhle rozhovor v hlavě, když skopávám z cizí postele dost nechutnýho týpka, kterej se hrabe v mojí kabelce. Za hlasitýho remcání kontroluju, jestli mám všechno.
Hm, paráda. Kde to jsem? A co to je za lidi?


Beru si kabelku a procházím malinkatou chodbou ve které se tísní osm lidí. Všude kolem je spousta rozbitejch věcí. Židle, skleničky a hele, dokonce i nějaká starožitná váza. Připomíná to ti trošku postapokalyptický místa z Walking dead.
Fuj, dokonce objevuju i něco, co vypadá jako něco krev nebo je to nebo je to tak sto let prošlej kečup? Dokonce to i tak smrdí, a to už je co říct. Za tenhle čmoud by se nemusely stydět ani všechny komíny Temelína. Rozhodnu se přidat trošku kouře do party a zapálim si cigáro. No co, tady se jich všude válí spousta.
Na to, že jsem sem dorazila s deseti kamarádama, tak tu teď vidím asi patnáct uplně neznámejch týpků.
Paráda, to jsem to zas jednou vymňoukla.Tak se aspoň pokusím najít majitelku bytu.
Ups, blbý dveře.
Tak tohle jsem zrovna vidět nechtěla.


Vlezu do koupelny, s tím, že si natočím vodu, snad tam bude klid. Nebo taky ne.

"Dáš si brko?" zeptá se mě malátně 16 letá Gréta.
Když zavrtím hlavou, podává ho s mazlivým výrazem týpkovi ležícímu ve vaně a začne se po něm plazit.
Paráda, trapný...
"Ehm, nevidělas Mirka? Trošku se to tu zvrhlo. Asi bych už šla."
"Neblázni, vždyť to je skvělá párty," zachrochtá to idividum z vany.
Zašklebím se a opustím tenhle troskoidní páreček a pokračuju do obýváku. Najednou se ze stropu ozve šramot. Zvednu oči a musím rychle ubýbat protože ze střešního okna se souká za neustálého funění a chroptění cosi dredatýho.
"Čau košišško."
No do prdele. Vážně už je čas zmizet.

Začnu prohledávat byt a lovit zbytek svýho oblečení.
Konečně najdu Mirka a obejmu ho. Sedí u stolu, na kerym jsou zbytky bílýho prášku.
No, hádám, že bábovku nepekli. Začínám panikařit.
"Je to tady šílený, musíme pryč."
"Nojo, tak najdi Karen a jdem."
Vracím se zpátky do ložnice. Poslední moje rozmazaná vzpomínka je, jak si s Karen leháme společně do postele, pravdě, že ne ve střízlivym stavu. Jak se se může vejít takovejch lidí, bručim a odstrkuju 4 další beďarovatý puberťáky, kteří se něčemu hihňají.
Áha.
Karen leží schoulená pod postelí a vypadá jak kdyby projela Vrbou mlátičkou. Vytahuju jí a snažim se jí zpacifikovat.
Posbírám jí věci a konečně jsme jakž takž připravený zmizet, když se najednou ozve křik a rány, který přehlušej i naplno puštěný repráky. Z obejváku vybíhá Mirek a ze stropu na nás míří tři baterky.

Kurva, zdrhej. Zmiz. Vypadni.

S Karen paralyzovaně zíráme na policajty, kteří se jako pavouci spouštějí ze stropu dolu do bytu.
Auu! Něco se mnou škubne.
Než si uvědomim, co se vlastně děje, tak už nás Mirek táhne dolu po schodech.
Rozrážíme vchodový dveře a snažíme se co nejrychleji dostat pryč.
Rychle se ohlédnu, za námi vybíhá a potácí se ještě tak dalších osm lidí.
Gréta mezi nima neni, asi ještě sedí ve vaně a vůbec netuší, co se děje.
Škoda jen, že to je její byt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama