Pomíjivost člověka

26. října 2015 v 21:32 | Anex |  V noci
Už je to víc jak rok, co jsi pryč Sindy...
Zajímá mě, kdo z těch lidí, který ti postovali na zeď fotky s nápisama,jak tě hrozně milujou si vzpomněl.
Zastavil se.
Výdech. Nádech. Výdech. Nádech.


Pokud si tohle uvědomuješ, tak žiješ. A to je to nejvíc, co můžeš v životě dostat.
Ale máš jenom jednu šanci.

Zastav se a vnímej tu krásu bušícího srdce.

Tak tu šanci nepromarni. Nevíš, kdo si nakonec vzpomene. Jestli vůbec někdo...
Pokud by se cokoliv stalo a já umřela mladá, tak bych chtěla, aby se každý rok scházeli moji přátelé a vzpomínali na to, jak je skvělé být spolu. A vážit si toho, co máme. I když to třeba neni všechno, co bychom chtěli.

Posílám panáky na zem, vzpomínku a pusu všem, kteří už tu s námi nejsou, ale já měla tu možnost je poznat. Sindy, Martine, Báro, Víno, Péťo...

Neber slova nikdy nezapomeneme na lehkou váhu.

Opravdu nezapomínej. A připomeň si to aspoň při dušičkách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama