Kissing a stranger

28. listopadu 2015 v 4:07 | Anex
Všichni známe to slavně video, jak se mají dva neznámí lidé políbit. (Kdo ne, tak je dole v článku)

Ale co když se nám to stane doopravdy?

Ale tím nemyslím oblizování se s pár promilema v krvi s nějakym podobně vypadjícím kocourkem na diskotéce.
Prostě vás na ulici zastaví normální krásnej symptickej chlap a políbí.
A bez kamery.

A to je přesně to, co se mi dneska stalo.



Dnes jsem se vzbudila okolo jedné odpoledne se skvělym pocitem. Že je pátek a já nemusím do školy. Sice mě čekalo spoustu povinností, ale byl to přijemnej pocit. Navíc jsem se těšila, že si po delší době vyrazim do centra a zatancovat. No a třeba se mi konečně podaří najít tu spřizněnou duši, která by mě zaujala a hlavně chtěla.

Jelikož byl dneska černej pátek, tak to podle toho i vypadalo. Vykodrcala jsem se pozdě, banku jsem nestihla a v prodejně lístků na koncert už měli zavřeno. Tak co bych chtěla ve čtyři odpoledne...
Tak jsem se snažila to nějak zachránit a pokoušela jsem se sehnat někoho, kdo mi spraví a náladu a dá si se mnou drink.
Ale prostě byl černej pátek a nikdo zrovna nikam nešel. Což je na pátek a Prahu fakt DIVNÝ.

Nakonec se muj večer začal zlepčovat a po fajnový večeři jsem konečně vyrazila řádit. Po cestě jsem klasicky nabrala další kamarády a skončili jsme v centru města s tím, že pojedeme posledním metrem domu. No, nevyšlo to.

Tak jsem se ve 3 sebrala a vyrazila na cestu domů. Ale jelikož můj orientační smysl už za střízliva není nic moc, tak jsem si začla asi o 10minut. A po cestě jsem ještě potkala Jeho. A samozřejmě mi ujela noční tramvaj. Ale teď už o Něm.

Slyšela jsem za sebou kroky. Asi nějakej pobuda, pomyslela jsem si a zrychlila jsem.
Najednou jsem si uvědomila, že zrychlil taky. To už jsem cítila trochu mrazení v zádech.
otočila jsem se a těsně za mnou se na mě usmívaly dvě krásný šedo-zelený oči.
"Can you help me?",zeptal se s neodolatelným úsměvem.. A jelikož jsem dobrá duše a ještě k tomu komunikativní, tak jsem mu nemohla odolat. A dali jsme se do řeči. Jmenoval se Felipe a byl z Brazílie.
Prošli jsme třemi temnými uličkami a konečně se dostali trochu na světlo.
"Oh my god!"
Nechápavě jsem se na něj otočila
"You, are so beatiful, and your eyes..!" a přitáhl si mě k sobě a políbil.

Už dlouho jsem nezažila šimrání v podbřišku. A kluka, kterej by líbal tak skvěle.
Možná to bylo tim, že jsem ho vůbec nezala a připadal mi tajmenej, nebo to bylo tim, že byl z Brazílie a připadal mi exotickej (i když byl bílej jak ).Kdoví...Každopádně to byl moc zvláštní a přijemnej zážitek.
Doprovodil mě k tramvajím a tam mě znova políbíl. Oznámil mi, že druhý den odlítá zpátky do Sao Paula, a že tohle bylo pro něj nejsladší zakončení jeho výletu do Prahy.

Tak ti děkuju, Felipe, za krásný zpříjemnění večera i pro mě. A třeba nás osud ještě někdy svede dohromady :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama