Pan Božský

25. ledna 2016 v 16:52 | Anex |  Ve dvou
Za celý život jsem byla jen dvakrát opravdu zamilovaná. A to mi táhne na jednadvacet. Tak trochu mi hlava nechce brát, jak je možný, že Pepíček dokáže strašně milovat Aničku, ale najednou se objeví Kačenka, kterou taky po14ti dnech strašně miluje. Nechápu to.
Když miluješ, tak pořádně, naplno. Tomu člověku na 100% důvěřuješ a je pro tebe to jediný na světě.
Když opravdu miluješ, tak pro tebe ostatní neexistujou, snažíš se nevidět chyby a věřit v to dobro, co v sobě tvůj partner má. Není láska jako láska. A na tu opravdovou se vyplatí si počkat.
I.
Poprvý jsem se setkala s opravdovou láskou, když mi bylo 17. Poznali jsme se v létě na táboře, kde jsme oba dělali praktikanta. Pořád za mnou chodil a snažil se mě uhánět a já o něj nějak nestála. Vlastně jsem tak jako nestála o nikoho. Ale byl milej. Občas až moc.
No a prádzninová atmosféra zapůsobila, letní rytmy rozdmýchaly moje srdíčko a tak nějak se z nás stalo něco trochu víc, než kamarádi. Ale na poslední metu jsme to zatím nedotáhli (je vidět, na co myslíš :P ).
Po příjezdu do Prahy jsem si říkala, že to byla krásná letní láska, ale že vztah na dálku (a že to bylo přes 300 kilometrů) tak uplně nemá cenu. Že se stejně neozve a zapomene na mě.
Nezapomněl.


Přijel za mnou a po prvním společném odpoledni v Praze jsem věděla, že to asi bude něco víc. Tak pro mě začala pohádka. Přes půl roku jsme za sebou dojížděli. Přes půl roku jsem měla takovej ten skvělej pocit v břiše, když jsem na něj pomyslela. Když jsme byli spolu, tak celym mym tělem prostupoval ten hřejivej pocit štěstí. I přes to, že jsem normálně poměrně společenskej člověk, tak se mě žádnej jinej chlap nesměl ani dotknout. Byla jsem jen jeho. Jenže bohužel on nebyl jen můj. A tak bohužel takhle pohádka neskončila šťastnym koncem. I když i po těch letech pořád nevim, jestli ho víc nesnášim, nebo miluju.
II.
Moje druhý setkání s láskou bylo jiný. Ale taky jsem o něj nejdřív nestála. Až mi kamarádky nasadily brouka do hlavy.
Vždyť se s tebou strašně baví a pořád se na sebe tak koukáte. A koukej na ten dárek k Vánocům. Určitě mezi váma něco je. Tak jsem nad tim začala přemejšlet a nějak jsem si uvědomila, že ten kluk je vlastně skvělej. Že takovýho chlapa jsem vlastně hledala. Vtipnej, chytrej, zodpovědnej. Měli jsme stejný záliby...Prostě pan Božský.
Ale bohužel nejsem Carrie a život neni pohádka, takže ani teď mi to nevyšlo, neboť jak se říká dokonalí kluci neexistujou. A když už,tak si většinou hledaj přítele.

Tak po těhle dvou zkušenostech nejsem nějak optimistická. Říká se, že pro každýho z nás tady na tom světě někdo je. Že je stvořená nějaká druhá polovička, která k nám sedne jako prdel na hrnec. Znám spoustu fajn kluků se kterejma by mi bylo fajn. Chvilku. Ale vím, že nejsou ti praví. Tak stále čekám, kdy se ten princ objeví.
Nepotřebuju, aby vypadal jako Channing Tatum (ale jako mohl by), nemusí vydělávat miliony a jezdit značkovym autem.
Stačí mi, když mě bude milovat a já mu budu moct důvěřovat. Když to bude spolehlivej chlap se smyslem pro humor, co dokáže přivrtat poličku.

Počkám si na svýho pana Božskýho, protože vim, že se jednou objeví.
A co ty? Už jsi toho svého našla?

tatum
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wendy Wendy | Web | 25. ledna 2016 v 18:45 | Reagovat

😣😣😣😣😭😭😭😭😭😭😭😭 fakt hezky napsaný 😭😭😭
Wendy 💋

2 extras-diary extras-diary | E-mail | Web | 25. ledna 2016 v 21:18 | Reagovat

Najít toho pravého je v dnešní době bohužel velice těžké, protože ti, co by stáli za to, jsou většinou už zadaní, nebo čtyřprocentní 😕 Ještě to ale nevzdávám 😀

3 Anex Anex | Web | 25. ledna 2016 v 23:45 | Reagovat

[2]: Ale někde čeká! Je to jen otázka času. Já to mu věřím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama