V korzetu společnosti

15. ledna 2016 v 13:43 | Anex |  Oni


Ať chceme, nebo ne, společnost nás všechny formuluje a přetváří podle určitého schématu. Snaží se všechny zařadit do určitého systému, kdy mají všichni podobné cíle, podobný styl oblékání, podobné hodnoty a životní standarty.
Co když se ale najde někdo, se v tomhle "korzetu" necítí dobře? Koho tlačí a svazuje? Kdo nejde s proudem, plave proti.
Kdo buď nechce, nebo nemůže jít podle zaběhlého standartu. A je společností automaticky vytlačován.
Někdo, kdo se ve svém těle necítí dobře. Nebo zjistí, že jeho láska není pro opačné pohlaví.
Proč se na takové lidi dívat srkz prsty? Já jich mám kolem sebe překvapivě mnoho a patří k mým nejlepším přátelům.
Tak pojďte, trochu vás seznámím.


R.
Můj nejlepší kamarád, tak trochu životní láska. Vždycky jsem obdivovala, jak moc se dokáže ovládat. Ale to jsem ještě nevěděla to podstatné.
Tenhle kluk je šikovný umělec, vždycky jsem obdivovala, jak na sobě pracuje a tvrdě dře. Je obrovsky cílevědomý a těžce se před společností hlídá a záleží mu na tom, co si o něm lidi myslí. Nechce je zklamat. Chce být prototypem toho nejlepšího chlapa. Pro mě už je. Bohužel ne teda tak, jak bych si přála, ale i tak jsem za náš vztah ráda.
Hlavně jsem to netušila až do poslední chvíle, kdy jsme si spolu sedli na pivo a po třetím škopku se mu začal rozvazovat jazyk a jeho zábrany začaly povolovat.
Nakonec z něj vypadlo: "Hele, musim ti něco říct, ale snad už je to asi jasný, ne? Proč my dva spolu nemůžeme bejt."
V tu chvíli mi to jako vůbec jasný nebylo.
No, víš...jakoby....já jsem asi teplej. Asi určitě.

M.
Vyrazila jsem si na fesťák s partou lidí, který jsem viděla asi třikrát. Ale co, jsme mladý, je čas na dobrodružství. To jsem ale netušila, jaké dobrodružství mě čeká.
Vyrazili jsme jako základní parta ve čtyřech. Já, jedna holčina a pár. Takovej ten pár, kterej je absolutně stylovej, oba dva se zabejvaj uměním a módou a na fejsbku maj u fotek stovky lajků. Ale přitom to nejsou namyšlený povýšený idioti, ale skvělý lidi, který maj svoje trápení. Stejně jako my ostatní. A s nimi jsem trávila celé tři krásné, slunečné dny.
A vůbec mi nepřišlo divný, že se ten kluk sprchuje a koupe v rybníku s tričkem. A proč na pánský záchody nechodí na mušle. Až poslední den.
Měli jsme odjíždět autem s mým strejdou, ale rozhodli jsme se, že se před cestou ještě pujdeme rychle smočit do rybníčka. Šli jsme si do křoví převlíct plavky, když najednou se ke mně M. ottočí a povídá:
"no tak já asi nejdu, a prosimtě, nerad bych tvýmu strejdovi umazal auto, nemáš tampón?"
Asi 5 vteřin jsem na něj jen zírala a pak jsem mu ho beze slova podala.
Aha, tak 3 dny žiješ s někym, kdo je někdo úplně jinej. Trochu mě to zarazilo, ale rozhodně to nic v mém přátelství s M. nezměnilo. Naopak, už 4 roky jsme dobří přátelé a já si ho jako člověka velmi cením. Hlavně, že se on sám cítí dobře.

V.
Najdete si někoho, do koho se zamilujete. A když milujete, tak u člověka nevidíte žádné chyby, snažíte se nevnímat to, co o něm ostatní povídají, dokud vám to neukáže on sám. Ale i tak, pokud je to opravdová velká láska, i tak se to dá přijmout.
Byl moje první láska. Nikdy jsem takhle hodně nemilovala. Ani jsem si nemyslela, že to je možný. Všechno vypadalo, tak idylicky. Snažil se pro mě dělat první poslední. Hrál fotbal. Byl to fakt pořádnej chlap. A jednoho dne, po pár týdnech vztahu mě vzal na večeři, kde mi řekl jednu podstatnou věc.
Dali jsme si pizzu při svíčkách, dobré víno. Vše, jak má být. Až na jednu větu, která mne na chvilku rozhodila.
"Víš, lásko, já ti musim něco říct..."
O ou, tohle nikdy neni dobrý.
"Já tě strašně miluju a chci, abys o mně věděla všechno. Já ti to řeknu, ale pak už o tom nechci mluvit, protože teď jsi pro mě jen TY ta jediná. Ale dřív jsem měl i období, kdy se mi líbili chlapi. Prostě jsem bi."
Docela se mi ulevilo. Čekala jsem něco horšího. Což ale přišlo o pár měsíců později, ale o tom jindy....

A toto není všechno, mám kolem sebe zajímavé lidi. Možná proto, že ať je člověk jakýkoli, tak si vždycky zaslouží šanci. Je mi jedno, koho miluješ, v čem se citíš dobře, co jíš, čím se živíš.

Pokud se ke mně chováš hezky, tak já se budu vždycky chovat hezky k tobě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Skrai Skrai | Web | 15. ledna 2016 v 15:14 | Reagovat

Tak to je krásný článek. Je fakt super, že jsou na světě lidi, kteří nikoho neodsuzují a berou ostatní takové, jací jsou. Mimochodem, máš v okolí vážně zajímavé lidi. Já nikoho takového ještě nepotkala :-)

2 Anex Anex | Web | 26. ledna 2016 v 1:47 | Reagovat

[1]: Děkuju!:-) Právě díky tomu, co za zvláštní osobnosti potkávám každý den, tak mi umožňuje tu toleranci a pochopení. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama