Děti z Dětského domova

10. února 2016 v 0:23 | Anex |  Oni
Když něco máme, tak si toho nevážíme. Proto by se člověk měl občas zamyslet sám nad sebou a uvědomit si, jaký štěstí má, že může vůbec číst tyhle články (nebo je psát) většinou právě z pohodlí domova.
Jelikož pracuju s dětmi, tak jsem se potkala i s těmi, které mají pouze tety, a domovem pro ně bývá jedna velká budova, kterou obývají ve větších počtech. Já pár poznala především díky skvělým táborům, které dávají těmto dětem možnost zapojit se mezi ostaní a užít si krásných 10 dní s bohatým programem. Ale....



Je pravda, že většina dětí, které k nám přijedou z dětských domovů jsou romové. Ale ne proto, že mají 11 sourozenců a rodiče se o ně odmítají starat. Bohužel se tam dostávají z důvodu, že už rodiče nemají. Nebo tak to alepoň měla většina z těch, které jsem za svou 5ti letou praxi potkala.

Děcka z děcáků většinou do oddílu nikdo nechce, protože není jednoduché s nimi pracovat. Jsou zvyklé, že mají velkou konkurenci a musí se pořád předvádět a předhánět, aby byli lepší než ostatní. Tak zní zákon džungle. Ale mně to nevadí, dokonce mě to i baví, protože rozhodně nehrozí, že se s dětmi budu nudit. A když si dokážete získat jejich náklonnost, tak závěrečné loučení obulí(te) o dost víc.

Zpočátku to není jednoduché, zvlášť když máme oddíl 20ti dětí a polovina z nich jsou z DD. Měla jsem zpočátku obavy, když si na sebe holky navzájem těžce zvykaly, ale po pár seznamovacích hrách a společné práci na kostýmu pro soutěžní večer, kdy si museli navzájem pomáhat nakonec vše víceméně šlapalo. Co mě ale přinutilo uronit první slzu byla jedna návštěva DD chatky o poledním klidu.

Jako vedoucí mám na starost všechny papíry, kartičky pojišťovny a taky kapesné. To si většina starších dětí nechává u sebe, ale v případě DD jsem ho do ruky dostala já s tím, že si to holky mohou kdykoliv vybrat. Když jsem si poznamenávala částku do papíů, už jsem se trochu zarazila. Každá moje slečna z DD dostala na 10 dní pouze 50 korun.
A vzhledem k tomu, že v krámku stály brambůrky 30 a zmrzlina kolem 20 a výš, tak toho neměly moc na výběr.

Holky nepřišly na sraz, a tak jsem se svým praktikantem vyrazila za nimi do chatky. Měly zatažené záclony a zavřené dveře. Rychle jsem je otevřela, připravená na ně spustit, ale seřvní se nekonalo. Všechny holky z DD seděly spolu u stolečku na kterém ležel pytlík brambůrek ze kterého si braly všechny.
Prý každý den kupovala ten balíček jedna.
Přiškrceným hlasem jsem jim jenom oznámila, že už měly být na srazu a otočila se na svého praktikanta, který měl, stejně jako já, slzy v očích.

Druhý den jsem sebrala veškeré sladkosti, které jsem od své maminky dostala a přinesla je do chatky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 13. února 2016 v 11:31 | Reagovat

To je velmi krásný příběh. Je super, že pomáháš lidem, kteří to potřebují. Mám z tebe radost. :-)

2 Anex Anex | Web | 2. března 2016 v 22:49 | Reagovat

[1]: Děkuji za tvůj příjemný komentář,to potěší! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama