Listopad 2017

Proč se neprobouzíš?

7. listopadu 2017 v 23:30 | Anex |  Oni
"Val, vstávej, je ráno! To byl ale včera večer co?" Zachichotala jsem se a otočila jsem se na svou kamarádku.
"Notáák, nebuď jak medvěd v zimním spánku.."
Chytla jsem ji za rameno, abych si ji k sobě otočila. Byla úplně studená.

Důvěřuj, nebo prověřuj?

5. listopadu 2017 v 23:27 | Anex |  Ve dvou
Jak funguje láska? Asi neni uplně dobrý kontrolovat svýho miláčka, kamkoliv se hne. Jsem proti čtení SMSek z mobilu a lezení na facebook. Jelikož se mi to jednou vymstilo. Ale pak už je jen otázka, čí to teda byla chyba. Jak moc můžeme svýmu partnerovi věřit? Je správný ho jednou za čas zkontrolovat (jen tak pro jistotu)?
Tenhle vnitřní boj sama se sebou jsem těžce snášela před pár rokama.

Byla jsem fakt zamilovaná jen jednou. Bylo mi 17 a byla to ta největší láska. První kluk, kterýho jsem představila doma. Paradoxně naše bydliště od sebe byly vzdálený před 250 kilometrů, takže jsme k sobě museli jezdit na delší dobu. Což po mě bylo nepředstavitelný. Aspoň ze začátku. Do mýho puberťáckýho klidu (a bordelu v pokoji) najednou přišel vetřelec. Mně se vlastně tenhle kluk zezačátku skoro vůbec nelíbil. Ale zanechal mi nakonec tka velkou stopu v srdci že její otisky tam zůtanou do konce života.

Poznali jsme se na brigádě v létě. Pořád kolem mě kroužil jak vesmírná družice. Ze začátku mě to dost otravovalo.
Potetovanej, nakrátko ostříhanej fotbalista. Pffffff.

Nakonec jsem se nechala ukecat.

Bylo to nejkrásnější, a zároveň nejšílenější rok v mym životě. Tolik emočních ups and downs, kolik jsem si prožila za tu dobu...

Dole, bez signálu

5. listopadu 2017 v 22:09 | Anex |  Ve dvou
Přijíždíme k nevábně vyhlížející budově s oprýskanou omítkou. Kola auta skřípou po štěrku a nápis escape room se povážlivě kýve nad vchodem. Na první pohled nic moc. Ještě je to poměrně daleko od většího města. Podívám se na něj.
"Zatim teda nic moc."
Zatáhne ruční brzdu a otočí se ke mně. "Počkej, až přijdeš dolů." A políbí mne.
.........