Dole, bez signálu

5. listopadu 2017 v 22:09 | Anex |  Ve dvou
Přijíždíme k nevábně vyhlížející budově s oprýskanou omítkou. Kola auta skřípou po štěrku a nápis escape room se povážlivě kýve nad vchodem. Na první pohled nic moc. Ještě je to poměrně daleko od většího města. Podívám se na něj.
"Zatim teda nic moc."
Zatáhne ruční brzdu a otočí se ke mně. "Počkej, až přijdeš dolů." A políbí mne.
.........

Po příchodu se objevuje recepce s moderním zázemím, která v budově působí jako pěst na oko. Pozdraví nás příjemná mladá slečna. Jdeme dál.
"Co tu všechno máš?" dychtivě otevírám první dveře.
Po tom, co mi o tom všem vyprávěl, tak se opravdu těším. Procházím kolem pečlivě nastylizovaných krabic. Jsou na nich různé nápisy, ale vcelku nic moc zajímavé. Přes závěs se dostávám do další místnosti. Vypadá podobně jako ta první, jen na krabicích jsou zvláštní pásky a u stropu je vidět UV lampa.
"Zavři oči."
Poslušně poslechnu.
Chvíli se ozývá cvakání a najednou se z reproduktorů začne linout hudba.
"Ještě vydrž!"
Nesmlouvavě šoupu nohama, ale oči mám pořád zavřené. Slyším, jak jde ke mně.
Cítím jeho dech zezadu na krku. Zhluboka se nadechnu.
"Už?"
"Už."
Otevřu oči. Celá místnost žáří UV barvami. Přijdu si jak Alenka v říši divů.
"Páááááni."
"Zatančíš si?" šibalsky se usměje a chytne mě kolem pasu.
Můj zvídavý duch chce v těhle všech chodbách prozkoumat všechny místnosti, oevřít všechny dveře, prolézt všechny chodby, ale srdce chce jinak.
Začínám se utápět v záplavu hudby a barev. Jakmile mě políbí, tak vím, že už mi ani záchranný kruh nepomůže. Navíc tu dole není signál, takže je zcela jedno, co je za den a kolik je hodin. Člověk se tu může lehce utopit.
Zavírám oči a vracím polibky.

Tenhle výlet za to stál!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama