Proč se neprobouzíš?

7. listopadu 2017 v 23:30 | Anex |  Oni
"Val, vstávej, je ráno! To byl ale včera večer co?" Zachichotala jsem se a otočila jsem se na svou kamarádku.
"Notáák, nebuď jak medvěd v zimním spánku.."
Chytla jsem ji za rameno, abych si ji k sobě otočila. Byla úplně studená.



Kde sakra vězí? Jsme od 5 objednané na kosmetiku. Val vždycky všechno tak hrozně dlouho trvá.
Achjo, proč jí to vždycky tak sluší? Dlouhý hubený nohy, krásný rovný hnědý vlasy a postavička, kterou jí může kdejaká modelka závidět.

"Ahooooj, promiň, že jdu pozdě. Tak trochu jsem se ztratila."
No jo, celá Valerie. Krásná, ale zmatená.
Čas provětrat naše kreditky. Respektive kreditky našich rodičů.
K dokonalosti už nám chybí poslední zastávka. Kdo by nechtěl mít rty jako Angelina Jolie? A když máme ty peníze...

"Co si na sebe večer vezmeš? Já jsem pro tyhle krátký šatičky a podvazky. A samozřejmě boty od Jimiho."
"No, nevim. Spíš to vidím na tílko a sukni. Ale Jimiho rozhodně beru!"
Usmály jsme se na sebe. Jak já jsem milovala párty s touhle holkou! Daly jsme si vždycky na začátek pár absinthů, pak nějaký koktejlíčky a o zábavu bylo postaráno.
Val dotáhla pečlivě druhou linku a přetřela si rty leskem.
"Tak jdeme ne?" A vyrazili jsme do víru velkoměsta.

Vždycky se za náma otáčeli kluci. A vždycky víc za ní. Trochu jsem jí to záviděla.
"Tak začneme v Popáči, pak půjdeme do Duplexu a pak třeba Ateliér?" zašvitořila nadšeně.
Přikývla jsem a upravila si sukni v odrazu vitríny. Dneska to bude stát za to!

Začalo to pivkama, pak přišly panáky a najednou se potácíme po Václaváku.
"Notaaak, pojď se ještě pobavit. Nechce se mi spát."
"Mám tu pro tuhle přáíležitost něco speciálního," řekla a vytáhla z kabelky dvě zelené pilulky.
"Vzhůru do nekonečna a ještě dál!"

Barvy. Hudba. Chutě. Úsměvy. Vlnící se těla.
Další dávka. Panáky. Letmé polibky. Zářící oči.
Znovu. Nekonečný vír. Záblesky. Pohledy.

Tělem mi projede záchvěv. Zafouká mrazivý vítr. Přitáhnu si kabát blíž k tělu a přivoním si k růži. Měly jsme být spolu navždy. My dvě kamarádky proti celýmu světu. Pokládám růži k ostatní záplavě květin a odcházím. Nikdy nezapomenu...

Valeriino tělo tolik toxických látek nezvládlo a ráno už se neprobudila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kirsten Kirsten | Web | 8. listopadu 2017 v 2:16 | Reagovat

Trochu, spis a moc napadne mi to pripomina S... :(

2 Eliss Eliss | Web | 8. listopadu 2017 v 15:27 | Reagovat

S drogami nemám osobní zkušenost a ani ji mít nechci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama