Jako z filmu

13. listopadu 2018 v 17:31 | Anex |  V noci
Vypadalo to na normální večer u telky. Takovej ten pohodovej pondělní večer. Jenže to bych vám pak neměla o čem psát.
Přišla mi zpráva, že kamarád z daleka má u nás koncert. Tak jsem se rozhodla, že se teda pojedu podívat. Vzhledem k tomu, že mám slabost pro muzikanty a ještě k tomu tam byl další kluk, kterej se mi docela líbil, tak mi příprava zabrala něco kolem hodinky. Po nasazení fasády na ksicht, vyfoukání vlasů, osmkrát změněnýho oblečení, jsem konečně dorazila na místo. No bylo to v nějakym sklepě, kde byla tma jak v pytli, takže jsem se vlastně nemusela zas tak snažit. Ale každopádně to není ta pointa příbehu...
Koncert probíhal skvěle, víno a pivo teklo proudem a blížil se čas konce. Zatím to nevypadalo, že by se R. k něčemu měl. Jakoby docela mě to štvalo, když jsem si s tim čančáním dala takovou práci. Tak jsem si ho přitáhla k sobě a dala mu pusu. (Ne)překvapivě se nebránil. Koncert končil a já si říkala, že to je opravdu super večer. Jak moc jsem se spletla...


Po skončení koncertu jsme s R. jeli doprovodit našeho kamaráda muzikanta na vlak. Že se ještě cestou zastavíme mém oblíbeném baru poblíž nádraží. Muzikant odjel a my konečně zůstali sami. Teda sami, šli jsme do toho baru a dali jsme si další víno. Bylo to pořád krásný.

Já se umívala.
On se usmíval.

A pak mu najednou zavolala sestra, že se musí vrátit jí vyzvednout. Prý že jí vzal kreditku.
Tak jsme zaplatili a jeli zpátky. Při příjezdu jsme zjistili, že zavírají, takže poslední objednávky. A už jen panáky.
To bylo velký špatný.

Vůbec nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme byli v taxíku směr Země Nezemě. Vepředu seděl R., vedle mě jeho sestra a z druhý strany...no prostě nějakej docela sympatickej týpek. Ale naprosto nemám tušení, kde se tam vzal. Každopádně mě celou cestu držel za ruku. Asi se bál.
Já v tu chvíli ještě ne.

Když jsme dojeli na byt, tak začala afterparty. Absolutně nemám tušení, kolik bylo hodin. Ale vodka (nebo nějaká její ukrajinská náhražka) tekla proudem. S přibývajícím alkoholem začínal být R. dost nepříjemnej. Začínala jsem mít chuť odjet. Ale bohužel jsem neměla absolutní tušení, kde to vlastně jsem.

"Nejdeš na cigáro?" zeptala jsem se toho týpka, kterej mi celou dobu v taxíku držel za ruku.
Pokýval hlavou a vyšel za mnou na balkon. Vlastně byl docela hezkej proběhlo mi v hlavě v tu chvíli, kdy mi místo zapalovače dal pusu. A docela dlouhou. Tím veškerá naše interakce skončila. Po cigáru si lehl přes celý gauř a vypnul se.
Ach ti chlapi...

Tak mi nezbývalo nic jinýho, než si jít lehnout za R. Byla jsem už fakt docela unavená. Jenže víno prostě dělá svoje.
Oblečení na podlaze. Těla se vlnila. Pološero.

Všechno jako z filmu. Jenže ve filmu se nikdy nestane hlavnímu hrdinovi, že to prostě nejde. No, a prostě nám to nešlo.
Vešekrý vzrušení opadlo a R. se vrátila ta jeho protivná nálada. Nic jsem mu nevyčítala, to se prostě stane. Jsme jenom lidi...
Jenže když už jsem po několikátý zaslechla "štětko" "tak se sbal a jeď" "stejně už s tebou nic nebude, tak můžeš o dům dál", tak mě to poměrně dost rozčílilo.

Vlastně mě to úplně nasralo. Oblíkla jsem se a vyrazila (kolem spícího týpka v obýváku) na cigáro. Ani ne za minutu přišel R. a drze si hrábnul do krabičky. Monolog šovinistickýho krétena pokračoval. Tak jsem udělala to, co by udělala každá emancipovaná žena:

Nechala jsem R. na balkóně a zavřela za ním dveře. Na západku. A nechala ho tam jen tak v trenkách.
Zaklepala jsem s týpkem spícím na gauči a suše jsem mu oznámila, že se R. choval jako kretén a je venku. Ať mu pak otevře. Odpovědí mi bylo jen zamrmlání a převalení se na druhej bok.

Tak jsem si sbalila svoje věci. Vzala si kabelku a zabouchla dveře...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama